Ručníkový den - Cross 2008

Psát zprávu z akce, kterou člověk sám pořádal je trochu zvláštní. Obzvlášť, když se takhle vydaří. Aby to nevypadalo jako smradlavá samochvála, předesílám, že tuto zprávu bych rád především pojal jako poděkování všem, kdo se na zdárném průběhu akce podíleli. Já sám jsem vlastně zas až tak moc neudělal, jenom jsem pár lidem napsal, zavolal, případně je oslovil přímo, když jsme se viděli. A ono to zafungovalo, všem se chtělo a tak to úžasně klaplo.

.....a já jsem si samozřejmě s gustem zaspamoval....

Do soutěže „O Ručník“ v níž se utkali autoři básní ve stylu Vogonské poezie se mi přihlásili dva účastníci. Před tím jsem měl krátký proslov a po anglické verzi veršů z HG2G, jsem ještě přidal báseň Žvahlav z Alenky za zrcadlem, abych neměl špatný pocit, že už jsem se sedm let nenaučil nic nového. Recitoval jsem ale český překlad, protože na anglickou verzi bych si netroufl. Naopak první soutěžící, Kompas, si troufl a Jabberwockyho nám zarecitoval nejen precizně ale i s interpretačním mistrovstvím z nějž čišelo, že ta báseň je pro něj stejně srdeční záložitostí, jako pro mě ta Vogonská poezie. Pak už nasadil svůj soutěžní kousek.

Křůnilé hněžabo s glirátem
Pažlužičičky ščůřené fnilátem
Chropity chropty chropt
Příšící žblíblák na lepři
Slížaňka průčalná bůňotři
A k tomu kečup


....Kompas recituje Jabberwockyho....

Jako druhý se do soutěže přihlásil můj dávný kamarád Honza Burian a v úvodu připoměl naší sázku z roku 2002 o přesné znění Vogonské poezie, kterou jsem prohrál, a v důsledku toho jsem musel recitovat „Ó Fretná chrochtobuznosti“ na stole v kavárně Slavia. Pak ještě předeslal, že hodlá poezii ukázkově mrzačit a proto ho nemáme urážet potleskem a spustil:

Chlast vztyčil chlapa z plastu
žhavá žízeň žíhá žáhu
po dalším loku vzchlamst
však chňap jen další plast
plast tál
chlap stál
pak pad
-------
Průzračný průjem
crčí jak staccato cvrčků
na plech
zase jsem nedoběh


....Honza recituje nechutnosti (další fotky zde)....

Pak tam byla ještě jedna báseň, ale tu mi neposlal. Oba výkony mi přišly naprosto dokonalé a tak protože jsem měl ručníky dva tak jsem prohlásil oba za vítěze. Pak jsem ještě vyřídil pozdrav od Jany Hollanové, překladatelky stopařova průvodce, na kterou jsem se už nějakou chvíli snažil sehnat kontakt, ale povedlo se mi to až na poslední chvíli a to už měla jiný program (můj mail jí dorazil v pátek), ale prý se na nás možná přijde podívat příští rok. Následovala chvilka volné zábavy a pak dorazil Rybinin s naprosto úžasnou věcí, kterou jsem u něj zahlédl jen dva večery předtím a zmermomocnil jsem ho, aby jí přinesl ukázat. Jednalo se o film Star Wars – Nová Naděje na filmovém pásku formátu Super 8, pro tyto účely zkrácený na 17 minut. Je úžasné, jak tento tzv. digest, stihne postihout všechny důležité prvky děje. Navíc to mělo úžasnou retro atmosféru, kdy mnohý divák se přenesl do minulosti a mohl si představovat, jaké to asi bylo, když tohle byl jediný možný formát domácího videa.

Poslední na programu byl koncert tří kapel, který mi přišel velmi přiznačný pro téma HG2G. Zvonimír a Šmekoralda v upraveném složení a pod názvem "Vzpoura prasečích mutantů" hrála takový solidní velmi poslouchatelný r’n’r a bigbít, každopádně to jsme byli ještě oběma nohama na zemi. 4+kk s jistou psychedelií představovalo přechod, cestu někam jinam a funky hudba Fidibusu, to už jsme prostě byli na jiné planetě. Škoda jen, že následující den bylo pondělí, takže jsme se museli zase přistát a rozprchnout do domovů poměrně brzy.

Vše se ale náramně vydařilo, a všem zúčastněným vyslovuji svůj nehynoucí dík. Krom zde již zmíněných osob ještě (last but not least) šéfovi Crossu Lorenzovi a místnímu zvukaři bez jejichž vstřícnosti by to nefungovalo.

Abych nezapoměl, ještě jedna věc se fantasticky vydařila. V rámci úvodní recitace jsem úplně zapoměl na českou verzi, u které jsem měl v úmyslu vyzvat zúčastněné ke sborové recitaci. Vzpoměl jsem si na to, až před začátkem 4+kk, když jsem ještě uváděl zpozdilého básníka Aleše. A protože atmosféra tou dobou už začínala opravdu nabírat obrátky, troufnul jsem si podělit se o svůj pocit, v tom smyslu, že jsem doufal, že ho publikum pochopí a snad i bude schopno sdílet, že Vogonská poezie mi nápadně připomíná Otčenáš a že bychom ji tedy mohli zkusit přednést v podobném aranžmá. Výsledek byl nad očekávání působivý, ale to byste tam museli bejt.

Amen...respektive... Bacha na to!

Ještírčí výpravy – díl první: Výpravy za Bendou.

Už poměrně dlouhou dobu slibuji, že na tyhle stránky doplním zprávy z akcí, které jsme jako ještírci absolvovali. Takže je sem postupně začnu psát. Původním cílem výprav ještírků bývaly pochopitelně přednášky Ivo Aštara Bendy, které jsou proto obsahem prvního dílu. První, kterou jsme absolvovali byla v roce 2001 v muzeu hlavního města Prahy. Od toho dne trvá mé přesvědčení, že Benda není žádný podvodník, ale že opravdu Vesmírné lidi slyší a předává jejich poselství. Ostatně právě ono předávání poselství mě v tom utvrdilo. Došlo k němu poté co jsme všichni hromadně „meditovali“ tj. drželi hubu a mysleli na lásku. Poté Milý Ivo začal promlouvat hlasem Aštara, Ortona, Matky Země a nakonec i Stvořitele prvotního všeho a všech a při té příležitosti nám nadávat a chvílemi i vyhrožovat očistnými procesy. Po poselství následovalo objímání, na které jsme se bohužel nestačili strategicky rozmístit tak, abychom mohli ochmatat půvabné followerky a tak jsme se museli objímat mezi sebou. Mysleli jsme to ovšem upchímě.
Tehdy jsem ještě Bendu považoval za osobu, která společnosti škodí, takže jsem v diskuzi oponoval jeho blábolům na téma, jak máme změnit svou DNA z pozitivní na negativní a když to nezabralo, tak jsem mu pohrozil, že za jeho řeči to tom že židi jsou kříženci pseudotvůrců a zvířat by mohl být vystaven postihu za šíření rasové nenávisti.

V roce 2003, kdy měl přednášku v kulturním domě Eden, jsem už měl trochu lepší přehled, a věděl, že v diskuzi bude držet status quo, takže jsem za ním raději zašel o přestávce a důvěrně jsem se ho poptal na to jak je to s rozpory mezi jeho učením a učením Ufo Billy Meiera, kontaktéra ze Švýcarska z jehož učení Ivo vychází. Přitom Meier prohlašuje Aštara za zločince galaktického formátu, navíc již dávno mrtvého*. Ivo mi na to vysvětlil, že ve skutečnosti je mrtev Meier a klaka jeho odpadlých stoupenců a žáků nyní deformuje jeho poselství. Do diskuze jsem už nezasahoval vědouce, že jakákoli logická argumentace je v diskuzi s Bendou naprosto neupotřebitelná. Jako příklad uvádím dotaz mladoještírků z Magea, kteří se dotazovali jak je možné, že jak tvrdí Benda, byl Ježíš vegetarián, když v Bibli se píše, že jedl beránka. Na to Benda kontroval sdělením, že Bible je přeci pravdivá jen ze 30 procent. Jinak ale mladoještírci projevili bojového ducha, jednak nechali natisknout ještítrčí trička, z nichž jedno je dodnes pro mě ceněnou relikvií a navíc se mezi nimi našel odvážlivec, který v rámci objímání šel obejmout samotného Bendu.

Další a poslední pražská přednáška se konala v kulturním domě na Vltavské v lednu 2005. Na internetu to vřelo, Benda byl tehdy probírán na většině diskuzních klubů a ještírčí hnízda ožívala. K jeho aktuálnosti významě přispělo i to, že nedlouho před tím spáchal sebevraždu darker Sataník, jehož dopis na rozloučenou převzala většina médií, včetně odkazu na Vesmírné lidi, který v tom dopise byl. Vltavská byla narvaná k prasknutí, bylo tam tehdy skutečně 600 lidí, jak uvádí Benda a samozřejmě nespočet vesmírných lidí přítomných v astrálních tělech.
Followeři a ještírci byli zastoupeni tak půl napůl, proto se s poměrně velkým ohlasem setkala naše akce. Vzali jsme si totiž do batohů bílé pláště a plánovali jsme, že na diskuzi si je oblékneme a budeme Bendovi klást různé „anamnestické“ otázky, jako třeba zda někdo z předků byl psychiatricky hospitalizován a podobně. Benda nám ovšem vypálil rybník, protože žádnou diskuzi nevyhlásil a po přestávce pokračoval ve svých výkladech. Stáhli jsme se tedy do temného kouta pod bočním balkonem, navlékli na sebe bílé pláště a jeden plášť kluci drželi tak aby to vypadalo, že nesou svěrací kazajku. Ještě předtím jeden z ještírků, kterého jsem ostatně poprvé osobně potkal v OPH (občansko právních hlídkách), začal vyšilovat, že se Bendy nesmíme ani dotknout a tak dál, aby nás nemohl žalovat, což mě přimělo zamyslet se nad tím, jak vlastně akci ukončit, aby to nevyšumělo do ztracena a na druhou stranu, abychom nebyli postižitelní za hrubé narušování něčí akce. Akce musela být krátká a zároveň jsem chtěl, aby byla nějak vypointovaná, takže nakonec jsme to provedli tak, že jsme se tam pomalu, jako bychom ho nechtěli vyplašit, připlížili a pak já se zeptal:“Jste pan Koudelka? František Koudelka?“. Benda nás nevnímal a dokola opakoval :“Odejděte. Nerušte naši akci.“ Já počkal, až se bude nadechoval a zařval:“Promiňte toto je politováníhodné nedorozumění k jakému dochází maximálně třikrát za deset let.“ Načež jsme odkráčeli a Benda se vrátil ke svým výkladům.
Ovšem to nejlepší mělo ještě přijít. Benda pokračoval ještě asi půl hodiny ve volné improvizaci ze všeho, co mu vesmírní přátelé za ta léta nadiktovali, ostatně velká část první poloviny jeho přednášky byla zaměřena na kontaktérské techniky, kdy podle všeho ti, co hned neslyší mimozemšťany ve své hlavě, mají šanci zachytit první signál pomocí automatického psaní a pak už jim časem může naskočit i to audio. Ve chvíli, kdy už s přednáškou v podstatě končil a pronášel nějaké ty obecné fráze na rozloučenou, naběhl pod pódium mladík, dreadlocks na hlavě a práškový hasicí přístroj v ruce. A ten hasicí přístroj vyprázdnil směrem na Bendu načež nám zamával, řekl čau a zmizel.
Přítomní Bendovci se vrhli na nás, protože samozřejmě předpokládali, že to byla součást naší akce. Tehdy jsem to vnímal jako akci příliš hrubovibrační a proto jsem se od ní distancoval. Moje zvolání:“Ten k nám nepatří, to není žádný ještírek.“ Dnes, s odstupem, se za to hluboce stydím a ochotně bych dotyčného přivítal mezi námi, ale pochybuju že by o to stál. Byl určen vyšším metám a hned půl roku nato stál tváři v tvář několika stovkám klonů Darth Vadera. A bez namáčení!
Akce měla bouřlivou dohru na internetu, dlouho se snažil diskutovat především jakýsi Nitram. Když jsem v jeho výlevech orientačně změřil hloubku nenávisti k osobám v bílých pláštích, o dredatých individuích nemluvě, snažil jsem se posunout debatu směrem k problémům, které ideologie všeho druhu páchají, včetně smrti nebohého Sataníka (občanským jménem Zdeněk Adamec). Mezitím jsem v úplně jiných sférách debatoval se zmíňeným dredařem o tom jak nám zavařil. S ním jsem se nakonec usmířil poměrně snadno, protože ho to přestalo bavit, zatímco s všakvšisty se usmířit nebylo možné. A tak to zůstalo.
Poslední setkání ještírků s Ivo Aštarem Bendou, kterému jsem byl přítomen, proběhlo v létě 2006 v Pardubicích. Akce proběhla dle schématu, které vždy Milý Ivo zdůrazňoval, tj., že přijede kamkoli, kam ho pozvou a odpřednáší si svoje. V Pardubicích akci organizoval místní ctitel esoterických nauk a Ivo pouze přijel a přivezl s sebou svou kamarilu profitující z prodeje jeho spisů. Akce se oproti Vltavské vrátila k původnímu schématu přednášky a diskuze, patrně proto, že zde se Ivo neobával problémů. Meditace, Poselství a Objímání ovšem chyběly. Možná právě proto se následná diskuze bez problémů neobešla.
Přesto, že v hledišti byly tři nezávisle operující skupiny ještírků, jedna z JZD, jedna z filosofické fakulty a poslední z redakce Práva, nejvíce Ivovi zatopila jeho vlastní dlouholetá followerka. Ta mimochodem už stihla spáchat celkem slušné pozdvižení v blízké restauraci, kde vyhrožovala obsluze fyzickou likvidací, protože „jí do vegetariánského salátu přidali pepř, který není vegetariánský“. Taktéž se brouzdala v místní kašně, čehož byl svědkem jeden člen naší výpravy, zatímco já se s kamerou toulal někde úplně jinde jen proto, že mě na začátku nenapadla taková trivialita, jako vyměnit si telefonní čísla se všemi členy výpravy. Tato followerka vyčítala Ivovi, že přesto, že se intenzivně obrací k Aštarovi a Aštar slibuje vyléčení z nemocí již tady na zemi, již před převibrováním, tak jí ty nohy pořád bolej. Ve srovnání s tónem a výrazivem jež použila v debatě s Bendou ona, jsme my ještírci byli velmi rezervovaní. Já jsem vlastně reagoval až ve chvíli, kdy Ivo na jistý diskuzní příspěvek, paradoxně taky ze strany „kontaktérů“, jen jiného ražení, kteří se dotazovali a Billy Meiera, odpověděl, že Meier je v důchodu. To jsem se neudržel, a připoměl jsem mu, že mi v roce 2003 zočivoči tvrdil, že Meier je mrtev. Ivo mi vysvětlil, že v jeho terminologii „v důchodu“ a „mrtev“ znamená stejnou věc a jelo se dál. Jelo se hlavně domů do Prahy, což bylo dobře, protože jsme tím pádem nebyli na místě, když byl hledán viník podpálení „dračích lodí“ k němuž došlo téhož dne. Předtím jsme se sice ještě setkali v restauraci, kde předtím followerka spáchala onen incident, ale každá parta ještírků seděla u svého stolu a bavili jsme se sice živě, ale na dálku. Nicméně celkové vyznění akce bylo pozitivní, ti co byli poprvé nevěřili svým uším a zato uvěřili nám zkušenějším, že to myslíme upchímě.
A tím skončila inzerce Bendových přednášek v předstihu na jejich webu. Navíc, na podzim 2006 byla sice na základě plakátů zaregistrována přednáška, která na webu inzerována nebyla a která se měla konat v Brně a skutečně se tam taky konala, ale ještírci snažící se na tuto přednášku proniknout byli odhaleni a nebyli vpuštěni dovnitř.
Ještírci osiřeli. Naše skupina JZD se od té doby zaměřila na další cíle (Scientologie, Triumfální centrum víry, Falun Gong a další), které mají souvislost s mimozemskými aktivitami na naší planetě. O tom ale až příště…
----------------------------
* Při současném stavu našich znalostí o Plejáranské všakvšistické flotile už samozřejmě známe řešení. Aštar Šeran totiž není jméno, nýbrž vojenská hodnost. Meier tedy patrně dostal zprávy o smrti jiného Aštara Šerana a zaměnil ho

Ručníkový den 2008

Rok se s rokem sešel a už tu máme další ručníkáč. Je to opět v Crossu, ale to naprostá většina z vás už dávno ví z internetu :-))) Slejzat se začnem o páté, poezie od šesté a od osmé bude muzika.

Jináč Scifacon proběhl v pohodě, byť přednášku jsem trochu motal, ale zachránily mě dvě milé ještěrky z nichž Dáša mi připravila publikum zapěním árie "Ještírku na nebi hlubokém" a Jelena potom přispěchala s citlivě předneseným sdílením svého vztahu k ještírčímu hnutí ve chvíli, kdy mě se všechno začínalo motat. Díky ní jsem si dodal odvahu vyzvat přítomné ke cvičení Jetě-Ko a pár se jich dokonce přidalo.

Zítra možná dáme zas

SciFaCon - místo příští prezentace ještírků

Reportáže z dalších dvou úžasných a nezapomenutelných akcí ještírků, Solsticií 2007 a presentace na Trpasliconu odsouvám raději na neurčito, protože jsem se rozhodl, že už je na čase, začít na ještírčí akce, přesněji řečeno na ty, které jsou určeny veřejnosti, upozorňovat i zde v předstihu. Nejbližší akcí tedy je presentace ještírčího hnutí na setkání fanů fantasy a scifi nazvaném SciFaCon, které se koná v sobotu 29. března v Základní škole Květnového vítězství 1554 na Praze 4. Dozvíte se zde mnoho zajímavých "skutečností", ale především zde podruhé (a poprvé pro veřejnost) zazní árie "Ještírku na nebi hlubokém" v podání nenapodobitelné ještěrky Dragomiry.

Evakuace spojená s cvičením Jetě-Ko

S omluvou a nesmírným zpožděním podávám zprávu o velmi zásadní akci z podzima loňského roku. Ještírci cvičili své rituální cvičení Jetě-Ko v počtu jedenácti osob (10 ještírků a jeden Sith, druhému Sithovi vděčíme za fotodokumentaci). Spolu s všakvšistickou pozorovatelkou, která se cvičení neúčastnila nás tak bylo třináct, což je neklamný důkaz toho, jak všakvšisté přeceňují naši pověrčivost. Akce se totiž dokonale vydařila.


Ještírčí cvičení na Jungmanově náměstí
Ve středu 22.listopadu byla svolána Evakuace žirafy (neještírkům bude jednou popsáno o co se jedná), ale nakonec došlo toliko k Evakuování z Geparda. Před usednutím v dalším podniku jsem navrhl podniknout cvičení Jetě-Ko, abychom se pak z hospody mohli postupně vytrácet. Sám jsem plánoval dát už jen jedno (nakonec jsem dal dvě, jak mě tak rozjařila ta družná pospolitost ještírků).

Ještírci souhlasili, a proto jsme se odebrali na Jungmanovo náměstí, kde cvičení proběhlo. Na prvním obrázku vidíte první cvik, který je nazván „Kalibrace šmáčné dráhy“, případně "Otevírání libidického systému". Libidický systém (pozor nezaměňovat s limbickým, což je skutečná struktura v mozku) nemá hmotný charakter a dokonce ani přesný a ohraničený korelát. Je to struktura čistě virtuální, podobně jako systém čakerní*.


Prvek 1. Kalibrace šmáčné dráhy
Otevírání libidického systému má ovšem i symbolický rozměr. Ještírek vrtí hlavou a přitom se dívá na palec zdvižený nahoru, což symbolizuje, že vrtět hlavou je správné. Podtextem ovšem je, že správné je též nezakazovat a nevyhýbat se věcem a událostem, nad kterými lze vrtět hlavou. Jednou takovou událostí je prvek bezprostředně následující.

Druhý prvek, "Nasávání vesmírného vlaha", byl původně chybně nazýván čerpání kosmické energie, jako narážka na esoterické pojetí tohoto pojmu. Časem se však ustálil názor, že používání tohoto pojmu je jevem natolik negativním, protože zavádějícím, že tento esoterický mem je třeba mýtit radikálně. Součástí tohoto mýcení je i jeho striktní přejmenovávání namísto používání v ironické rovině, která nemusí vždy být správně rozpoznána. Nepoučení nováčci, čerstvě fascinovaní tím, jak některé ještírčí technologie fungují, se mohou mylně domívat, že ještírci snad i disponují možností dodávat lidskému organismu energii na dálku. Nic takového však ještírci nedělají, protože znají daleko příjemnější technologie příjmu energie a někteří to s nimi přehánějí do té míry, že Jetě-Ko je pro ně naopak vítanou příležitostí se přebytečné energie zbavit.


Prvek 2. Nasávání vesmírného vlaha
Ovšem stávalo se, že mladý ještírek, nadšený například z ukázky fungování Ještírčích kamenů, byl natolik přesvědčen, že vše, o čem ještírci mluví funguje, že nepostřehl ironický podtext použití slova energie a byl tak vlastně infikován esoterickým memem. Když totiž v minulosti takto nadšený ještírek při „čerpání vesmírné energie“ cítil, jako by jím opravdu cosi prostupovalo, byl nakloněn tomu opravdu o tom uvažovat jako o energii, přes to, že se jedná o něco, co ani nezachovává zákon zachování energie. Vesmírné vlaho je prostě soubor vlastností prostředí a jeho nasávání je pak symbolickým potvrzením ztotožnění se se svým prostředím, potvrzením, že toto prostředí mi vyhovuje. Jeho zaměňování s energií je tedy velmi zavádějící. Proto bylo mimochodem zakázáno demonstrovat funkci kamenů ještírkům, kteří ještě neabsolvovali Jetě-Ko, což už na tomto setkání bylo respektováno.

Třetí prvek je označován jako "Míchání nesmírného blaha". Vesmírné vlaho je hned po přijetí transformováno v nesmírné blaho. Následující cvik zajišťuje, aby toto blaho prostoupilo celý ještírkův organismus.


Prvek 3. Míchání nesmírného blaha
Zde přichází vhodná chvíle na poznámku o tom, jak se vlastně Jetě-Ko dostalo na planetu Zemi. Jestli totiž první prvek připomíná jisté rehabilitační cvičení pro strnulou šíji a druhý zase cosi na způsob Tai-Chi, tak třetí prvek bude zasvěcencům připadat už rovnou jako vykradený z Tensegrity, cvičení vycházejícího z Magických Gest Carlose Catanedy. Takže by se mohlo zdát, že celé Jetě-Ko, je vlastně poskládáno ze cviků „vypůjčených“ z jiných systémů. Omyl je pravdou!

Je to naopak Jetě-Ko, které je původním zdrojem. Na planetu Zemi ovšem dorazilo v podobě fragmentů, v době událostí popisovaných v Legendě o Furínském Plátně. Tyto různé fragmenty se poté začlenily do různých systémů a odtamtud je pracně dolujeme zpátky.

Jednoznačný ještírčí původ má i další prvek, který se značně podobá například prvkům ninjutsu zvaným kuji-kiri (též mudrá), tedy gest, která vyvolávají vnitřní síly. Jeho smyslem je uzavírání libidického okruhu za účelem podržení vesmírného vlaha resp. nesmírného blaha a jeho aktivaci pro závěrečné dva prvky, na které je předchozí cvičení vlastně pouhou průpravou. Prvek je zakázáno zobrazovat a rovněž jeho název je tajný. Na planetě Zemi je toto utajení usnadněno skutečností, že je pro lidské bytosti s výjimkou kmene X'škyt-phoů nevyslovitelný.


Prvek 5. Švédský idol
Na fotografii z loňského roku zde vidíte předposlední prvek základní sady Jetě-Ko nazývaný "Švédský idol" kvůli způsobu, jakým nám informace o něm byla předána. Tento prvek totiž není součástí žádného pozemského tělovýchovného systému a přesto byl pro zkompletování sady natolik důležitý, že se vesmírní ještírci rozhodli využít moderních informačních kanálů, aby nám o něm předali poselství (no uznejte, že tohle nemůže být nic jiného, než poselství z vesmíru).

Poslední prvek – zvaný "Pilot" – se nedoporučuje fotografovat. Buď ho máte cvičit a nebo alespoň pozorovat cvičící naživo, abyste se mohli maximálně podílet na jeho atmosféře. Zabývat se při něm čímkoli jiným je mrháním kosmickým vlahem. Nikdo vám nicméně nebrání, abyste jej poté zkusili namalovat. Jedinou výjimku tvoří umělečtí fotografové, schopní zachytit tento prvek tak, aby se z fotografie přenášela atmosféra srovnatelně s autentickým zážitkem a takto se namnožil vesmírný elán.


Prvek 6. Pilot
Tímto prvkem je nesmírné blaho v těle i v okolí dokonale rozmístěno a maximálně rozmnoženo. Poté se ještírci mohou odebrat k načerpání skutečné energie do podniku, kde přívětivost personálu zaručuje, že další evakuace nebude zapotřebí.

---------------------------------------
*
Ovšem na rozdíl od čakerního sytému, kde se dozvídáte, jak jednotlivé čakry souvisí s různými fyziologickými strukturami a orgány, u libidického systému, ještírci tyto koreláty nehledají. Nechtějí totiž upadnout do situace podobné té, která nastala v případě čaker, kde se sice o korelacích hodně mluví, ale na současném stavu poznání nejsou testovatelné. A hromaděním netestovatelných hypotéz upadá teorie do chaosu nebo přinejmenším do zmatku.
Podobnost s názvem limbického systému proto, prosím, považujte za naprostou shodu okolností. Uvádí se o něm sice, že podporuje funkce, související s emocemi a pamětí, ale asi lze těžko předpokládat, že je prvním centrem, kde se vyhodnocují vstupy z periferie. Totéž platí pro Midforebrain bundle. A kde je první místo, kde vzniká základ našich libých pocitů, to ví čert.
Může to klidně být „your gut“, váš viscerální (břišní) mozek. Nebo játra, vždyť v tradici některých národů je duše umísťována do jater a něco na tom bude. Játra nejsou jen stroj na metabolismus, ale i jeho regulátor, byť jeden z mnoha. A když něco dokáže ovlivnit váš metabolismus, dokáže to i ovlivnit vaše myšlení, na to vemte jed. Neurony jedou především na glukózu. Ale nehodlám dělat hypotézy podobné té, že štěstí je vlastně koncentrace serotoninu. To by přeci antidepresiva typu inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) působily na každého.

Rub a Líc v Chotěboři

Jak tak na ten nadpis koukám, tak to vypadá, jako bych naznačoval, že snad letošní Festival Fantazie a upozorním, že myslím ten velký, aby se to nepletlo, protože mezitím už proběhl FF Speciál, snad měl nějaké chyby, nedejbože, že snad měl stejně negativ jako pozitiv. Tak to samozřejmě není.



Já mám spíš na mysli rub a líc čistě pro mě – jako třeba situace, kdy jsem prošvihl skvělé přednášky, protože jsem dost nestudoval anotace (vlastně vůbec, já si snad nezkontroloval ani tu svojí – tj., samozřejmě jsem se podílel na její přípravě, ale, jak vidíte, ani jsem jí nepsal sám a na její definitivní tištěnou verzi jsem se snad ani nepodíval). Jenže na druhou stranu jsem v době těch přednášek vedl v hospodě rozhovory, které by se jindy neuskutečnily. Takže by se skoro zdálo, že to nemělo žádný rub ani pro mě, nebo přinejmenším, že líc byl nesrovnatelně větší, protože Euklidovská geometrie v té době v Chotěboři patrně nějak pajdala na levou hemisféru. Čeho ovšem opravdu lituji je, že jsem zasklil křest sborníku Černé sny, protože řada z autorů jsou mí kamarádi, se kterými jsem tam jinak většinu času kalil. Proto by mě neubylo, kdybych se této jejich společenské události zúčastnil. Problém je, že jsem v té době ještě neměl to pochopení pro rituály, ač jsem absolvoval nemálo promocí.

Z oficiálních akcí jsem se hlavně soustředil na svojí přednášku, takže jsem ostatní věci nebral moc vážně. Utkvěla mi jen Mayská mytologie Eleni Dimelisové z cyklu, na který navazovala sálová projekce filmu Apocalypto, kvalitní populární přednáška o depresi (jméno autorky si bohužel nepamatuju) a potom Hančiny přednášky o Alchymii. A Pirxův Doctor Who, kde jsem se konečně dozvědel, co to znamená K-9.

Doufám, že alespoň tak nějak podobně utkvěla lidem přednáška o ještírcích a Sithech, kterou jsem si sice v hloubkách podvědomí rozmýšlel už půl roku, ale systematicky jsem si jí připravoval až v Chotěboři, a vlastní Pover Pointovou prezentaci jsem vyráběl až o přestávce na oběd před vlastní přednáškou na tomtéž notebooku, ze kterého se pak promítala.

Že bych mohl přednášet na Sith conu mi nabídla Darth Zira už někdy v březnu. "Nabídla" je samozřejmě zdvořilostní formulace. Od té doby jsem tedy čas od času popustil uzdu fantazii a zkoušel nalézat analogie mezi ještírky a Sithy, tak jak mi je Zira popsala. Do té doby jsem je znal jen ze Star Wars, i když je fakt, že už tam mi Jedi přišli trochu moc všakvšistický.

Ale nebudu vás napínat, analogie se Sithy byla pro mě v té chvíli spíše takovým oslím můstkem, jak protlačit ještírčí agendu někam, kde o ní zatím moc nevědí. Přednesl jsem tedy na toto téma jen pár postřehů o tom, že podobně jako Sithové ani ještírci nemají příliš mnoho tabu v otázkách technologiie a nějaké rozlišování na světlou a temnou stranu jsme již dávno odhalili jako všakvšistický klišorys. To, že ještírci v otázce technologií opravdu vybíraví nejsou jsem na závěr demonstroval na Ještírčí paměťové omáčce, kterou by asi mnozí dichotmisté zařadili na temnou stranu.

Jinak jsem ale přednášku využil hlavně k tomu, abych ještírky vůbec představil, vysvětlil, kdo je Ivo A. Benda, těm, kdo to ještě nevědí, a nakousnul trochu ještírčí mytologii. Posluchači se tudíž dozvěděli, že Aštar Šeran je synem Fíkuse Šňoufa a v diskuzi mi potom spisovatel a renesanční osobnost Ondrej Herec pomohl najít odpověď na zdánlivou nesrovnalost, že se jmenuje Šeran a ne Aštar Šňouf. Aštar Šeran totiž podle Ondreje může docela dobře být i hodnost, protože v jazyce nebeských kočovníků to znamená Hvězdná Hlava. Je to tedy jako kdybychom o něm zatím mluvili jako o „Admirálovi“ aniž bychom použili jeho jméno, podobně jako na většině nemocničních odděleních se mluví o „primářovi“ a všichni vědí o kom je řeč. A podobně jako se o šéfovi kliniky mluví pouze jako o šéfovi, což je zase analogické s tím, že P’taaha spousta obyvatel země označuje také pouze titulem JHVH.

Legend se nám zatím ale nepodařilo odhalit mnoho, a tak jsem velkou část času věnoval přednášení o tom, co přednáší Benda, samozřejmě s upozorněním, že se jedná heterogenní jadrná poselství, která ještě neprošla postranskripčními úpravami. V podstatě tak odpovídají takzvaným anekdotickým kazuistikám v psychiatrii a psychologii, ve srovnání nimiž je koneckonců ještírkosofie na zhruba stejném vývojovém stupni, jako byly tyto obory v době, kdy v nich převládaly anekdotické informace.



Pro publikum jsou to ovšem informace velmi vděčné a obrázky z www.vesmírní-lidé.cz spolu s Bendovými informacemi mnohdy stačí na pobavení samy o sobě. Kombinace jejich obrázků s naší analýzou, která následovala v podobě referátu o Hormóniu a Buzénu, který jsem zařadil, byť již byl v té době publikován zde, se ovšem rovněž setkala s velkým ohlasem, protože to tady nikdo nečetl. Naopak legendu o setkání Aštara s Jeho Otcem, jsem přednesl, ačkoli ještě publikovaná nebyla a tak jen doufám, že než se dostanu k jejímu zpracování, nebude příliš zkreslená ústním podáním.



Na závěr jsem ještě na dobrovolnících demonstroval účinek ještírčí paměťové omáčky. Je to opět velmi jednoduchá kognitivní metoda. Přednášející lama či davajtlama si nanese na prst, nejlépe ve formě nějakého ornamentu, jako vidíte na obrázku, nějakou paměťově funkční omáčku. Na naší planetě je jich k dostání několik, zde byla použita Habanero Ultimate Insanity, která zaručuje, že ti posluchači, kteří se jeho prstu dotknou a pak svůj prst oblíznou, poté co lama oblízne ten svůj, aby všechny ujistil, že tak hrozné to zas není, na přednášku nikdy nezapomenou a ten krok stranou od většinového paradigmatu, který návštěvou přednášky učinili, již zůstane fixován.

Jako shrnutí mohu potvrdit, že předáška se velmi vydařila, měla velkou návštěvu a bezprostřední ohlas byl velmi nadšený. Jakou stopu zanechala v dlouhodobém měřítku ještě uvidíme. Každopádně na mě její přijetí zapůsobilo tak, že se chystám připravit nějakou další.

Odblokování hemisfér zdarma !!!

Ti kdo správně sledovali pokyny pro úplné nováčky již samozřejmě vědí*, že odblokování hemisfér je také jedním z všakvšistických klišorysů, jehož cílem není nic jiného, než prodávání hadího oleje. A jako u většiny z nich, i tento je jen chabým odleskem techniky kterou ještírci narozdíl od všakvšistů k dispozici mají. Ještírci totiž mají kognitivních metod k dispozici přehršle, zatímco chudáci všakvšisti zůstali u sugesce, zastrašování a možná malé trochy snahy o empatii, která nicméně zoufale často sklouzává do projekce. A vzácně se někomu z nich podařilo meditovat.

Ještírci ovšem mají k dispozici spoustu technik, jak skutečně rozvíjet své kognitivní schopnosti, přičemž s transcendencí a psychedelií zacházejí velmi obezřetně, zatímco u všakvšistů, jako by to byl jediný cíl. Ovšem empatii rozvíjejí zcela upřímně pomocí sofistikovaných technologií, z nichž některé jsou v galaxii Plejár tak rozšířené, že pronikly i do všakvšistických klišorysů a z nich k nám. Například všakvšistické pokusy s věštěním mohly docela dobře inspirovat řadu společenských her - stačí formalizovat, jak si s těmi kůstkami a kamínky budeme hrát. Nejčastější z ještírčích empatických technik se však na planetě Zemi rozšířila pod názvem POKER. Všakvšistická varianta se jmenuje TAROT.

Nyní ale zpět k odblokování hemisfér. Ještírci mají samozřejmě techniky i na rozvíjení dalších funkcí mozku. Jedna z nich se objevila, jako hříčka pro určení kterou hemisféru máte dominantní. Animace v odkazovaném článku se vám má otáčet zprvu podle toho, kterou hemisféru máte dominantní a po čase by vám to mělo jít přehodit. Pokud se vám to nedaří, máte zablokované hemisféry (s největší pravděpodobností zanesené všakvšistickými klišorysy). A právě tato animace může sloužit k jejich odblokování tak, že se prostě soustředíte na to, ten směr otáčení přehodit. Mě to trvalo několik dní, ale nevzdal jsem to.

* nebo by alespoň vědět měli z Plawova reportu.