.....a já jsem si samozřejmě s gustem zaspamoval....Do soutěže „O Ručník“ v níž se utkali autoři básní ve stylu Vogonské poezie se mi přihlásili dva účastníci. Před tím jsem měl krátký proslov a po anglické verzi veršů z HG2G, jsem ještě přidal báseň Žvahlav z Alenky za zrcadlem, abych neměl špatný pocit, že už jsem se sedm let nenaučil nic nového. Recitoval jsem ale český překlad, protože na anglickou verzi bych si netroufl. Naopak první soutěžící, Kompas, si troufl a Jabberwockyho nám zarecitoval nejen precizně ale i s interpretačním mistrovstvím z nějž čišelo, že ta báseň je pro něj stejně srdeční záložitostí, jako pro mě ta Vogonská poezie. Pak už nasadil svůj soutěžní kousek.
Křůnilé hněžabo s glirátem
Pažlužičičky ščůřené fnilátem
Chropity chropty chropt
Příšící žblíblák na lepři
Slížaňka průčalná bůňotři
A k tomu kečup
....Kompas recituje Jabberwockyho....
Jako druhý se do soutěže přihlásil můj dávný kamarád Honza Burian a v úvodu připoměl naší sázku z roku 2002 o přesné znění Vogonské poezie, kterou jsem prohrál, a v důsledku toho jsem musel recitovat „Ó Fretná chrochtobuznosti“ na stole v kavárně Slavia. Pak ještě předeslal, že hodlá poezii ukázkově mrzačit a proto ho nemáme urážet potleskem a spustil:
Chlast vztyčil chlapa z plastu
žhavá žízeň žíhá žáhu
po dalším loku vzchlamst
však chňap jen další plast
plast tál
chlap stál
pak pad
-------
Průzračný průjem
crčí jak staccato cvrčků
na plech
zase jsem nedoběh
....Honza recituje nechutnosti (další fotky zde)....
Pak tam byla ještě jedna báseň, ale tu mi neposlal. Oba výkony mi přišly naprosto dokonalé a tak protože jsem měl ručníky dva tak jsem prohlásil oba za vítěze. Pak jsem ještě vyřídil pozdrav od Jany Hollanové, překladatelky stopařova průvodce, na kterou jsem se už nějakou chvíli snažil sehnat kontakt, ale povedlo se mi to až na poslední chvíli a to už měla jiný program (můj mail jí dorazil v pátek), ale prý se na nás možná přijde podívat příští rok. Následovala chvilka volné zábavy a pak dorazil Rybinin s naprosto úžasnou věcí, kterou jsem u něj zahlédl jen dva večery předtím a zmermomocnil jsem ho, aby jí přinesl ukázat. Jednalo se o film Star Wars – Nová Naděje na filmovém pásku formátu Super 8, pro tyto účely zkrácený na 17 minut. Je úžasné, jak tento tzv. digest, stihne postihout všechny důležité prvky děje. Navíc to mělo úžasnou retro atmosféru, kdy mnohý divák se přenesl do minulosti a mohl si představovat, jaké to asi bylo, když tohle byl jediný možný formát domácího videa.
Poslední na programu byl koncert tří kapel, který mi přišel velmi přiznačný pro téma HG2G. Zvonimír a Šmekoralda v upraveném složení a pod názvem "Vzpoura prasečích mutantů" hrála takový solidní velmi poslouchatelný r’n’r a bigbít, každopádně to jsme byli ještě oběma nohama na zemi. 4+kk s jistou psychedelií představovalo přechod, cestu někam jinam a funky hudba Fidibusu, to už jsme prostě byli na jiné planetě. Škoda jen, že následující den bylo pondělí, takže jsme se museli zase přistát a rozprchnout do domovů poměrně brzy.
Vše se ale náramně vydařilo, a všem zúčastněným vyslovuji svůj nehynoucí dík. Krom zde již zmíněných osob ještě (last but not least) šéfovi Crossu Lorenzovi a místnímu zvukaři bez jejichž vstřícnosti by to nefungovalo.
Abych nezapoměl, ještě jedna věc se fantasticky vydařila. V rámci úvodní recitace jsem úplně zapoměl na českou verzi, u které jsem měl v úmyslu vyzvat zúčastněné ke sborové recitaci. Vzpoměl jsem si na to, až před začátkem 4+kk, když jsem ještě uváděl zpozdilého básníka Aleše. A protože atmosféra tou dobou už začínala opravdu nabírat obrátky, troufnul jsem si podělit se o svůj pocit, v tom smyslu, že jsem doufal, že ho publikum pochopí a snad i bude schopno sdílet, že Vogonská poezie mi nápadně připomíná Otčenáš a že bychom ji tedy mohli zkusit přednést v podobném aranžmá. Výsledek byl nad očekávání působivý, ale to byste tam museli bejt.
Amen...respektive... Bacha na to!
No comments:
Post a Comment