Já mám spíš na mysli rub a líc čistě pro mě – jako třeba situace, kdy jsem prošvihl skvělé přednášky, protože jsem dost nestudoval anotace (vlastně vůbec, já si snad nezkontroloval ani tu svojí – tj., samozřejmě jsem se podílel na její přípravě, ale, jak vidíte, ani jsem jí nepsal sám a na její definitivní tištěnou verzi jsem se snad ani nepodíval). Jenže na druhou stranu jsem v době těch přednášek vedl v hospodě rozhovory, které by se jindy neuskutečnily. Takže by se skoro zdálo, že to nemělo žádný rub ani pro mě, nebo přinejmenším, že líc byl nesrovnatelně větší, protože Euklidovská geometrie v té době v Chotěboři patrně nějak pajdala na levou hemisféru. Čeho ovšem opravdu lituji je, že jsem zasklil křest sborníku Černé sny, protože řada z autorů jsou mí kamarádi, se kterými jsem tam jinak většinu času kalil. Proto by mě neubylo, kdybych se této jejich společenské události zúčastnil. Problém je, že jsem v té době ještě neměl to pochopení pro rituály, ač jsem absolvoval nemálo promocí.
Z oficiálních akcí jsem se hlavně soustředil na svojí přednášku, takže jsem ostatní věci nebral moc vážně. Utkvěla mi jen Mayská mytologie Eleni Dimelisové z cyklu, na který navazovala sálová projekce filmu Apocalypto, kvalitní populární přednáška o depresi (jméno autorky si bohužel nepamatuju) a potom Hančiny přednášky o Alchymii. A Pirxův Doctor Who, kde jsem se konečně dozvědel, co to znamená K-9.
Doufám, že alespoň tak nějak podobně utkvěla lidem přednáška o ještírcích a Sithech, kterou jsem si sice v hloubkách podvědomí rozmýšlel už půl roku, ale systematicky jsem si jí připravoval až v Chotěboři, a vlastní Pover Pointovou prezentaci jsem vyráběl až o přestávce na oběd před vlastní přednáškou na tomtéž notebooku, ze kterého se pak promítala.
Že bych mohl přednášet na Sith conu mi nabídla Darth Zira už někdy v březnu. "Nabídla" je samozřejmě zdvořilostní formulace. Od té doby jsem tedy čas od času popustil uzdu fantazii a zkoušel nalézat analogie mezi ještírky a Sithy, tak jak mi je Zira popsala. Do té doby jsem je znal jen ze Star Wars, i když je fakt, že už tam mi Jedi přišli trochu moc všakvšistický.
Ale nebudu vás napínat, analogie se Sithy byla pro mě v té chvíli spíše takovým oslím můstkem, jak protlačit ještírčí agendu někam, kde o ní zatím moc nevědí. Přednesl jsem tedy na toto téma jen pár postřehů o tom, že podobně jako Sithové ani ještírci nemají příliš mnoho tabu v otázkách technologiie a nějaké rozlišování na světlou a temnou stranu jsme již dávno odhalili jako všakvšistický klišorys. To, že ještírci v otázce technologií opravdu vybíraví nejsou jsem na závěr demonstroval na Ještírčí paměťové omáčce, kterou by asi mnozí dichotmisté zařadili na temnou stranu.
Jinak jsem ale přednášku využil hlavně k tomu, abych ještírky vůbec představil, vysvětlil, kdo je Ivo A. Benda, těm, kdo to ještě nevědí, a nakousnul trochu ještírčí mytologii. Posluchači se tudíž dozvěděli, že Aštar Šeran je synem Fíkuse Šňoufa a v diskuzi mi potom spisovatel a renesanční osobnost Ondrej Herec pomohl najít odpověď na zdánlivou nesrovnalost, že se jmenuje Šeran a ne Aštar Šňouf. Aštar Šeran totiž podle Ondreje může docela dobře být i hodnost, protože v jazyce nebeských kočovníků to znamená Hvězdná Hlava. Je to tedy jako kdybychom o něm zatím mluvili jako o „Admirálovi“ aniž bychom použili jeho jméno, podobně jako na většině nemocničních odděleních se mluví o „primářovi“ a všichni vědí o kom je řeč. A podobně jako se o šéfovi kliniky mluví pouze jako o šéfovi, což je zase analogické s tím, že P’taaha spousta obyvatel země označuje také pouze titulem JHVH.
Legend se nám zatím ale nepodařilo odhalit mnoho, a tak jsem velkou část času věnoval přednášení o tom, co přednáší Benda, samozřejmě s upozorněním, že se jedná heterogenní jadrná poselství, která ještě neprošla postranskripčními úpravami. V podstatě tak odpovídají takzvaným anekdotickým kazuistikám v psychiatrii a psychologii, ve srovnání nimiž je koneckonců ještírkosofie na zhruba stejném vývojovém stupni, jako byly tyto obory v době, kdy v nich převládaly anekdotické informace.
Pro publikum jsou to ovšem informace velmi vděčné a obrázky z www.vesmírní-lidé.cz spolu s Bendovými informacemi mnohdy stačí na pobavení samy o sobě. Kombinace jejich obrázků s naší analýzou, která následovala v podobě referátu o Hormóniu a Buzénu, který jsem zařadil, byť již byl v té době publikován zde, se ovšem rovněž setkala s velkým ohlasem, protože to tady nikdo nečetl. Naopak legendu o setkání Aštara s Jeho Otcem, jsem přednesl, ačkoli ještě publikovaná nebyla a tak jen doufám, že než se dostanu k jejímu zpracování, nebude příliš zkreslená ústním podáním.
Na závěr jsem ještě na dobrovolnících demonstroval účinek ještírčí paměťové omáčky. Je to opět velmi jednoduchá kognitivní metoda. Přednášející lama či davajtlama si nanese na prst, nejlépe ve formě nějakého ornamentu, jako vidíte na obrázku, nějakou paměťově funkční omáčku. Na naší planetě je jich k dostání několik, zde byla použita Habanero Ultimate Insanity, která zaručuje, že ti posluchači, kteří se jeho prstu dotknou a pak svůj prst oblíznou, poté co lama oblízne ten svůj, aby všechny ujistil, že tak hrozné to zas není, na přednášku nikdy nezapomenou a ten krok stranou od většinového paradigmatu, který návštěvou přednášky učinili, již zůstane fixován.
Jako shrnutí mohu potvrdit, že předáška se velmi vydařila, měla velkou návštěvu a bezprostřední ohlas byl velmi nadšený. Jakou stopu zanechala v dlouhodobém měřítku ještě uvidíme. Každopádně na mě její přijetí zapůsobilo tak, že se chystám připravit nějakou další.
