Friday, May 30, 2008

Ručníkový den - Cross 2008

Psát zprávu z akce, kterou člověk sám pořádal je trochu zvláštní. Obzvlášť, když se takhle vydaří. Aby to nevypadalo jako smradlavá samochvála, předesílám, že tuto zprávu bych rád především pojal jako poděkování všem, kdo se na zdárném průběhu akce podíleli. Já sám jsem vlastně zas až tak moc neudělal, jenom jsem pár lidem napsal, zavolal, případně je oslovil přímo, když jsme se viděli. A ono to zafungovalo, všem se chtělo a tak to úžasně klaplo.

.....a já jsem si samozřejmě s gustem zaspamoval....

Do soutěže „O Ručník“ v níž se utkali autoři básní ve stylu Vogonské poezie se mi přihlásili dva účastníci. Před tím jsem měl krátký proslov a po anglické verzi veršů z HG2G, jsem ještě přidal báseň Žvahlav z Alenky za zrcadlem, abych neměl špatný pocit, že už jsem se sedm let nenaučil nic nového. Recitoval jsem ale český překlad, protože na anglickou verzi bych si netroufl. Naopak první soutěžící, Kompas, si troufl a Jabberwockyho nám zarecitoval nejen precizně ale i s interpretačním mistrovstvím z nějž čišelo, že ta báseň je pro něj stejně srdeční záložitostí, jako pro mě ta Vogonská poezie. Pak už nasadil svůj soutěžní kousek.

Křůnilé hněžabo s glirátem
Pažlužičičky ščůřené fnilátem
Chropity chropty chropt
Příšící žblíblák na lepři
Slížaňka průčalná bůňotři
A k tomu kečup


....Kompas recituje Jabberwockyho....

Jako druhý se do soutěže přihlásil můj dávný kamarád Honza Burian a v úvodu připoměl naší sázku z roku 2002 o přesné znění Vogonské poezie, kterou jsem prohrál, a v důsledku toho jsem musel recitovat „Ó Fretná chrochtobuznosti“ na stole v kavárně Slavia. Pak ještě předeslal, že hodlá poezii ukázkově mrzačit a proto ho nemáme urážet potleskem a spustil:

Chlast vztyčil chlapa z plastu
žhavá žízeň žíhá žáhu
po dalším loku vzchlamst
však chňap jen další plast
plast tál
chlap stál
pak pad
-------
Průzračný průjem
crčí jak staccato cvrčků
na plech
zase jsem nedoběh


....Honza recituje nechutnosti (další fotky zde)....

Pak tam byla ještě jedna báseň, ale tu mi neposlal. Oba výkony mi přišly naprosto dokonalé a tak protože jsem měl ručníky dva tak jsem prohlásil oba za vítěze. Pak jsem ještě vyřídil pozdrav od Jany Hollanové, překladatelky stopařova průvodce, na kterou jsem se už nějakou chvíli snažil sehnat kontakt, ale povedlo se mi to až na poslední chvíli a to už měla jiný program (můj mail jí dorazil v pátek), ale prý se na nás možná přijde podívat příští rok. Následovala chvilka volné zábavy a pak dorazil Rybinin s naprosto úžasnou věcí, kterou jsem u něj zahlédl jen dva večery předtím a zmermomocnil jsem ho, aby jí přinesl ukázat. Jednalo se o film Star Wars – Nová Naděje na filmovém pásku formátu Super 8, pro tyto účely zkrácený na 17 minut. Je úžasné, jak tento tzv. digest, stihne postihout všechny důležité prvky děje. Navíc to mělo úžasnou retro atmosféru, kdy mnohý divák se přenesl do minulosti a mohl si představovat, jaké to asi bylo, když tohle byl jediný možný formát domácího videa.

Poslední na programu byl koncert tří kapel, který mi přišel velmi přiznačný pro téma HG2G. Zvonimír a Šmekoralda v upraveném složení a pod názvem "Vzpoura prasečích mutantů" hrála takový solidní velmi poslouchatelný r’n’r a bigbít, každopádně to jsme byli ještě oběma nohama na zemi. 4+kk s jistou psychedelií představovalo přechod, cestu někam jinam a funky hudba Fidibusu, to už jsme prostě byli na jiné planetě. Škoda jen, že následující den bylo pondělí, takže jsme se museli zase přistát a rozprchnout do domovů poměrně brzy.

Vše se ale náramně vydařilo, a všem zúčastněným vyslovuji svůj nehynoucí dík. Krom zde již zmíněných osob ještě (last but not least) šéfovi Crossu Lorenzovi a místnímu zvukaři bez jejichž vstřícnosti by to nefungovalo.

Abych nezapoměl, ještě jedna věc se fantasticky vydařila. V rámci úvodní recitace jsem úplně zapoměl na českou verzi, u které jsem měl v úmyslu vyzvat zúčastněné ke sborové recitaci. Vzpoměl jsem si na to, až před začátkem 4+kk, když jsem ještě uváděl zpozdilého básníka Aleše. A protože atmosféra tou dobou už začínala opravdu nabírat obrátky, troufnul jsem si podělit se o svůj pocit, v tom smyslu, že jsem doufal, že ho publikum pochopí a snad i bude schopno sdílet, že Vogonská poezie mi nápadně připomíná Otčenáš a že bychom ji tedy mohli zkusit přednést v podobném aranžmá. Výsledek byl nad očekávání působivý, ale to byste tam museli bejt.

Amen...respektive... Bacha na to!

Saturday, May 24, 2008

Ještírčí výpravy – díl první: Výpravy za Bendou.

Už poměrně dlouhou dobu slibuji, že na tyhle stránky doplním zprávy z akcí, které jsme jako ještírci absolvovali. Takže je sem postupně začnu psát. Původním cílem výprav ještírků bývaly pochopitelně přednášky Ivo Aštara Bendy, které jsou proto obsahem prvního dílu. První, kterou jsme absolvovali byla v roce 2001 v muzeu hlavního města Prahy. Od toho dne trvá mé přesvědčení, že Benda není žádný podvodník, ale že opravdu Vesmírné lidi slyší a předává jejich poselství. Ostatně právě ono předávání poselství mě v tom utvrdilo. Došlo k němu poté co jsme všichni hromadně „meditovali“ tj. drželi hubu a mysleli na lásku. Poté Milý Ivo začal promlouvat hlasem Aštara, Ortona, Matky Země a nakonec i Stvořitele prvotního všeho a všech a při té příležitosti nám nadávat a chvílemi i vyhrožovat očistnými procesy. Po poselství následovalo objímání, na které jsme se bohužel nestačili strategicky rozmístit tak, abychom mohli ochmatat půvabné followerky a tak jsme se museli objímat mezi sebou. Mysleli jsme to ovšem upchímě.
Tehdy jsem ještě Bendu považoval za osobu, která společnosti škodí, takže jsem v diskuzi oponoval jeho blábolům na téma, jak máme změnit svou DNA z pozitivní na negativní a když to nezabralo, tak jsem mu pohrozil, že za jeho řeči to tom že židi jsou kříženci pseudotvůrců a zvířat by mohl být vystaven postihu za šíření rasové nenávisti.

V roce 2003, kdy měl přednášku v kulturním domě Eden, jsem už měl trochu lepší přehled, a věděl, že v diskuzi bude držet status quo, takže jsem za ním raději zašel o přestávce a důvěrně jsem se ho poptal na to jak je to s rozpory mezi jeho učením a učením Ufo Billy Meiera, kontaktéra ze Švýcarska z jehož učení Ivo vychází. Přitom Meier prohlašuje Aštara za zločince galaktického formátu, navíc již dávno mrtvého*. Ivo mi na to vysvětlil, že ve skutečnosti je mrtev Meier a klaka jeho odpadlých stoupenců a žáků nyní deformuje jeho poselství. Do diskuze jsem už nezasahoval vědouce, že jakákoli logická argumentace je v diskuzi s Bendou naprosto neupotřebitelná. Jako příklad uvádím dotaz mladoještírků z Magea, kteří se dotazovali jak je možné, že jak tvrdí Benda, byl Ježíš vegetarián, když v Bibli se píše, že jedl beránka. Na to Benda kontroval sdělením, že Bible je přeci pravdivá jen ze 30 procent. Jinak ale mladoještírci projevili bojového ducha, jednak nechali natisknout ještítrčí trička, z nichž jedno je dodnes pro mě ceněnou relikvií a navíc se mezi nimi našel odvážlivec, který v rámci objímání šel obejmout samotného Bendu.

Další a poslední pražská přednáška se konala v kulturním domě na Vltavské v lednu 2005. Na internetu to vřelo, Benda byl tehdy probírán na většině diskuzních klubů a ještírčí hnízda ožívala. K jeho aktuálnosti významě přispělo i to, že nedlouho před tím spáchal sebevraždu darker Sataník, jehož dopis na rozloučenou převzala většina médií, včetně odkazu na Vesmírné lidi, který v tom dopise byl. Vltavská byla narvaná k prasknutí, bylo tam tehdy skutečně 600 lidí, jak uvádí Benda a samozřejmě nespočet vesmírných lidí přítomných v astrálních tělech.
Followeři a ještírci byli zastoupeni tak půl napůl, proto se s poměrně velkým ohlasem setkala naše akce. Vzali jsme si totiž do batohů bílé pláště a plánovali jsme, že na diskuzi si je oblékneme a budeme Bendovi klást různé „anamnestické“ otázky, jako třeba zda někdo z předků byl psychiatricky hospitalizován a podobně. Benda nám ovšem vypálil rybník, protože žádnou diskuzi nevyhlásil a po přestávce pokračoval ve svých výkladech. Stáhli jsme se tedy do temného kouta pod bočním balkonem, navlékli na sebe bílé pláště a jeden plášť kluci drželi tak aby to vypadalo, že nesou svěrací kazajku. Ještě předtím jeden z ještírků, kterého jsem ostatně poprvé osobně potkal v OPH (občansko právních hlídkách), začal vyšilovat, že se Bendy nesmíme ani dotknout a tak dál, aby nás nemohl žalovat, což mě přimělo zamyslet se nad tím, jak vlastně akci ukončit, aby to nevyšumělo do ztracena a na druhou stranu, abychom nebyli postižitelní za hrubé narušování něčí akce. Akce musela být krátká a zároveň jsem chtěl, aby byla nějak vypointovaná, takže nakonec jsme to provedli tak, že jsme se tam pomalu, jako bychom ho nechtěli vyplašit, připlížili a pak já se zeptal:“Jste pan Koudelka? František Koudelka?“. Benda nás nevnímal a dokola opakoval :“Odejděte. Nerušte naši akci.“ Já počkal, až se bude nadechoval a zařval:“Promiňte toto je politováníhodné nedorozumění k jakému dochází maximálně třikrát za deset let.“ Načež jsme odkráčeli a Benda se vrátil ke svým výkladům.
Ovšem to nejlepší mělo ještě přijít. Benda pokračoval ještě asi půl hodiny ve volné improvizaci ze všeho, co mu vesmírní přátelé za ta léta nadiktovali, ostatně velká část první poloviny jeho přednášky byla zaměřena na kontaktérské techniky, kdy podle všeho ti, co hned neslyší mimozemšťany ve své hlavě, mají šanci zachytit první signál pomocí automatického psaní a pak už jim časem může naskočit i to audio. Ve chvíli, kdy už s přednáškou v podstatě končil a pronášel nějaké ty obecné fráze na rozloučenou, naběhl pod pódium mladík, dreadlocks na hlavě a práškový hasicí přístroj v ruce. A ten hasicí přístroj vyprázdnil směrem na Bendu načež nám zamával, řekl čau a zmizel.
Přítomní Bendovci se vrhli na nás, protože samozřejmě předpokládali, že to byla součást naší akce. Tehdy jsem to vnímal jako akci příliš hrubovibrační a proto jsem se od ní distancoval. Moje zvolání:“Ten k nám nepatří, to není žádný ještírek.“ Dnes, s odstupem, se za to hluboce stydím a ochotně bych dotyčného přivítal mezi námi, ale pochybuju že by o to stál. Byl určen vyšším metám a hned půl roku nato stál tváři v tvář několika stovkám klonů Darth Vadera. A bez namáčení!
Akce měla bouřlivou dohru na internetu, dlouho se snažil diskutovat především jakýsi Nitram. Když jsem v jeho výlevech orientačně změřil hloubku nenávisti k osobám v bílých pláštích, o dredatých individuích nemluvě, snažil jsem se posunout debatu směrem k problémům, které ideologie všeho druhu páchají, včetně smrti nebohého Sataníka (občanským jménem Zdeněk Adamec). Mezitím jsem v úplně jiných sférách debatoval se zmíňeným dredařem o tom jak nám zavařil. S ním jsem se nakonec usmířil poměrně snadno, protože ho to přestalo bavit, zatímco s všakvšisty se usmířit nebylo možné. A tak to zůstalo.
Poslední setkání ještírků s Ivo Aštarem Bendou, kterému jsem byl přítomen, proběhlo v létě 2006 v Pardubicích. Akce proběhla dle schématu, které vždy Milý Ivo zdůrazňoval, tj., že přijede kamkoli, kam ho pozvou a odpřednáší si svoje. V Pardubicích akci organizoval místní ctitel esoterických nauk a Ivo pouze přijel a přivezl s sebou svou kamarilu profitující z prodeje jeho spisů. Akce se oproti Vltavské vrátila k původnímu schématu přednášky a diskuze, patrně proto, že zde se Ivo neobával problémů. Meditace, Poselství a Objímání ovšem chyběly. Možná právě proto se následná diskuze bez problémů neobešla.
Přesto, že v hledišti byly tři nezávisle operující skupiny ještírků, jedna z JZD, jedna z filosofické fakulty a poslední z redakce Práva, nejvíce Ivovi zatopila jeho vlastní dlouholetá followerka. Ta mimochodem už stihla spáchat celkem slušné pozdvižení v blízké restauraci, kde vyhrožovala obsluze fyzickou likvidací, protože „jí do vegetariánského salátu přidali pepř, který není vegetariánský“. Taktéž se brouzdala v místní kašně, čehož byl svědkem jeden člen naší výpravy, zatímco já se s kamerou toulal někde úplně jinde jen proto, že mě na začátku nenapadla taková trivialita, jako vyměnit si telefonní čísla se všemi členy výpravy. Tato followerka vyčítala Ivovi, že přesto, že se intenzivně obrací k Aštarovi a Aštar slibuje vyléčení z nemocí již tady na zemi, již před převibrováním, tak jí ty nohy pořád bolej. Ve srovnání s tónem a výrazivem jež použila v debatě s Bendou ona, jsme my ještírci byli velmi rezervovaní. Já jsem vlastně reagoval až ve chvíli, kdy Ivo na jistý diskuzní příspěvek, paradoxně taky ze strany „kontaktérů“, jen jiného ražení, kteří se dotazovali a Billy Meiera, odpověděl, že Meier je v důchodu. To jsem se neudržel, a připoměl jsem mu, že mi v roce 2003 zočivoči tvrdil, že Meier je mrtev. Ivo mi vysvětlil, že v jeho terminologii „v důchodu“ a „mrtev“ znamená stejnou věc a jelo se dál. Jelo se hlavně domů do Prahy, což bylo dobře, protože jsme tím pádem nebyli na místě, když byl hledán viník podpálení „dračích lodí“ k němuž došlo téhož dne. Předtím jsme se sice ještě setkali v restauraci, kde předtím followerka spáchala onen incident, ale každá parta ještírků seděla u svého stolu a bavili jsme se sice živě, ale na dálku. Nicméně celkové vyznění akce bylo pozitivní, ti co byli poprvé nevěřili svým uším a zato uvěřili nám zkušenějším, že to myslíme upchímě.
A tím skončila inzerce Bendových přednášek v předstihu na jejich webu. Navíc, na podzim 2006 byla sice na základě plakátů zaregistrována přednáška, která na webu inzerována nebyla a která se měla konat v Brně a skutečně se tam taky konala, ale ještírci snažící se na tuto přednášku proniknout byli odhaleni a nebyli vpuštěni dovnitř.
Ještírci osiřeli. Naše skupina JZD se od té doby zaměřila na další cíle (Scientologie, Triumfální centrum víry, Falun Gong a další), které mají souvislost s mimozemskými aktivitami na naší planetě. O tom ale až příště…
----------------------------
* Při současném stavu našich znalostí o Plejáranské všakvšistické flotile už samozřejmě známe řešení. Aštar Šeran totiž není jméno, nýbrž vojenská hodnost. Meier tedy patrně dostal zprávy o smrti jiného Aštara Šerana a zaměnil ho

Ručníkový den 2008

Rok se s rokem sešel a už tu máme další ručníkáč. Je to opět v Crossu, ale to naprostá většina z vás už dávno ví z internetu :-))) Slejzat se začnem o páté, poezie od šesté a od osmé bude muzika.

Jináč Scifacon proběhl v pohodě, byť přednášku jsem trochu motal, ale zachránily mě dvě milé ještěrky z nichž Dáša mi připravila publikum zapěním árie "Ještírku na nebi hlubokém" a Jelena potom přispěchala s citlivě předneseným sdílením svého vztahu k ještírčímu hnutí ve chvíli, kdy mě se všechno začínalo motat. Díky ní jsem si dodal odvahu vyzvat přítomné ke cvičení Jetě-Ko a pár se jich dokonce přidalo.

Zítra možná dáme zas